Největší bariéra v turismu často není fyzická, ale informační. Pokud lidé nemají data, nerozhodnou se přijet – a destinace pro ně vlastně neexistuje.

Otázku přístupnosti turismu otevřelo setkání projektu Spaces4All v rakouském Retzu. Zabývalo se taky i roli dat při vytváření služeb a destinací dostupných pro všechny. DIH T4.0 zde přispěl svým pohledem na datové prostory v cestovním ruchu a zdůraznil jejich význam pro budoucí směřování tohoto odvětví.

Proč jsou data klíčová pro inkluzivní turismus

Základní myšlenkou projektu bylo, že turismus by měl být přístupný opravdu každému. Lidé se zdravotním omezením čelí celé řadě bariér – nejen fyzických, ale i postojových. Jak zaznělo během setkání, velmi často jde především o bariéry informační.

Informace totiž často chybí – ať už na webových stránkách ubytovacích a stravovacích zařízení, nebo například u národních parků. Problémem je také absence jednotné platformy, která by dostupné informace systematicky shromažďovala. V praxi jde spíše o izolované iniciativy jednotlivých organizací nebo zájmových skupin.

Přitom až 90 % lidí se rozhoduje o návštěvě destinace právě na základě informací dostupných online. A nejde jen o osoby se zdravotním omezením – týká se to také seniorů nebo rodičů s kočárky, tedy minimálně 20 % evropské populace. Pokud se na tuto skupinu podíváme jako celek, význam kvalitních dat je ještě zřetelnější.

Navíc nejde jen o označení „bezbariérové“. Často rozhodují detaily, které určují, zda se návštěvníci s jakýmkoli omezením budou cítit vítaní.

Druhým důvodem pro sběr dat je fakt, že destinace často nedokážou identifikovat konkrétní bariéry. Investice pak mohou být nahodilé a neefektivní. Bez kvalitních dat je obtížné odhalit klíčová problematická místa na návštěvnické trase – může jít o dopravu, přístup k objektům, orientační systém, bezbariérové toalety nebo situace, kdy zdánlivě přístupná trasa končí nepřístupným místem.

Taková situace nastala i v národním parku Podyjí, který byl do projektu zapojen. Díky mapování tras se podařilo odhalit konkrétní problém a následně přijmout opatření, aby si i lidé s omezenou mobilitou mohli užít finální vyhlídku. Ukazuje se přitom, že až 80 % bariér lze zlepšit i bez stavebních úprav – klíčové ale je, aby o nich destinace vůbec věděly.

Největší problém: nedostatek dat ve venkovských oblastech

Největší dopad má nedostatek dat zejména ve venkovských regionech. Ty často nabízejí služby vhodné pro inkluzivní turismus, ale zároveň nemají kapacity na systematický sběr, správu a aktualizaci dat o přístupnosti.

Důvodem je i struktura venkovského turismu, kde dominují malé rodinné podniky s omezenými kapacitami a často i nižší digitální vyspělostí. Pokud se většina návštěvníků rozhoduje podle online informací, znamená nedostatek dat pro tyto podniky prakticky digitální neviditelnost. Naopak ti, kteří informace zveřejňují, získávají konkurenční výhodu.

Na tyto výzvy reaguje nový evropský projekt Data4Rural (jehož součástí je i DIH T4.0), který aktuálně mapuje potřeby malých a středních podniků. Na základě zjištění vzniknou tréninkové materiály, které jim pomohou posunout se v oblasti sběru dat, jejich využití i digitalizace.

Potřeba datové infrastruktury

Ačkoli inkluzivní turismus není hlavním tématem DIH T4.0, právě na tomto příkladu je dobře vidět, proč se cestovní ruch neobejde bez kvalitních dat a infrastruktury, která umožňuje jejich sdílení a využití ve větším měřítku.

Inkluzivní turismus totiž není primárně otázkou marketingu, ale datové infrastruktury. Mnohé bariéry nevznikají proto, že by služby neexistovaly – ale proto, že nejsou viditelné, nejsou jednotně popsané nebo nejsou digitálně propojené.

Bez dat se tak inkluzivní turismus nemůže stát systémovým řešením. Data nejsou doplňkem, ale základním předpokladem.

Směrem k evropskému datovému prostoru

Dnes se bariéry řeší převážně lokálně a projektově. O to větší význam získávají iniciativy jako národní databáze přístupnosti nebo evropský datový prostor pro turismus.

V Česku zatím neexistuje samostatný národní datový sklad zaměřený na přístupnost v turismu, ale postupně vznikají kroky směřující ke zlepšení sběru dat i jejich propojení ve veřejné sféře.

Připravovaný Evropský datový prostor pro turismus (ETDS) má umožnit bezpečné, důvěryhodné a interoperabilní sdílení dat mezi aktéry cestovního ruchu. Evropská komise jej vnímá jako součást širší strategie sdílených datových prostorů, které mají zpřístupnit data pro další využití při zachování kontroly ze strany jejich vlastníků.

Cílem ETDS je odstranit roztříštěnost a špatnou dostupnost dat, které dnes brání inovacím, efektivnímu řízení destinací i vzniku nových služeb. Díky tomu se mohou data o přístupnosti posunout z lokálních iniciativ na úroveň evropské digitální infrastruktury.

Tento prostor vzniká postupně a navazuje na projekty jako DEPLOYTOUR a D3HUB, stejně jako na přípravné iniciativy DATES a Data Space for Tourism. Důležitou roli hraje také projekt FACILITATE (s účastí DIH T4.0), který pomáhá destinacím a firmám získat kapacity pro jeho praktické využití.

Co z toho vyplývá

Celý směr podporuje i Evropská agenda pro turismus 2030, která zdůrazňuje odolnost a inkluzivitu odvětví. Datová infrastruktura, ETDS i projekty jako FACILITATE představují konkrétní nástroje, jak tyto cíle naplňovat – prostřednictvím sdílení dat, rozvoje dovedností i kvalitnějšího rozhodování.

Příklad inkluzivního turismu ukazuje, že dnešní výzvy v cestovním ruchu nejsou jen otázkou fyzické infrastruktury, ale i dostupnosti a kvality dat.

Pokud mají být destinace skutečně přístupné pro všechny, nestačí odstraňovat jednotlivé bariéry. Stejně důležité je umět je identifikovat, popsat a sdílet v digitálním prostředí.

Lze proto očekávat, že význam datové infrastruktury v turismu bude v následujících letech dále růst – nejen pro řízení destinací, ale i pro tvorbu služeb dostupných širšímu spektru návštěvníků.